Reklama nešetří nikoho. Ani děti!
Kdy se dítě s reklamou prvně
setkává?
... Začněme u nejsnáze dostupného reklamního prostředku, u televizního
spotu. Ten se k dětem dostává ihned - bez ohledu na věk, prostředí a
bohužel i výchovu. Těžko lze vypínat televizi při každém reklamním
spotu…
Odborníci z řad psychologů tvrdí, že děti začínají rozumět reklamě
kolem sedmi let věku. To ovšem ne-znamená, že by již před tímto věkem
nemohly být reklamou dotčeny - reklama cílí především na emoce, nikoliv
na rozum. Její persvazivní funkce proto s duševní vyspělostí dítěte
nijak nesouvisí. A vzhledem k tomu je jasné, že tuto věkovou hranici
můžeme podstatně snížit. Opakované výzkumy hovoří o tom, že již tříleté
dítě reklamu vnímá. A poměrně rychle - ač se tomu nechce věřit - potom
poznává, že jde o reklamní sdělení. Ovšem pochopitelně v intencích
dětského uvažování, nikoliv kritickým posouzení pravdivosti a významu
reklamního sdělení jako takového. Mezi třetím a čtvrtým rokem života
ještě dítě nedokáže pochopit, proč Večerníček pokračuje sponzoringem.
Ale ví, že to již večerníček není. Přesto jde o „pořad“, který je určen
jemu, dítěti.
A zde bych rád upozornil na zcela pomíjenou okolnost. Sponzoring
Večerníčku je - alespoň podle mne - zcela v rozporu s morálkou. Ale co
je ještě horší, i se zákonnou úpravou pro mediální trh. Jak si vykládat
například Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který přesně
definuje situace, ve kterých zakazuje vysílat reklamu pro děti a
mladistvé, když sponzoring Večerníčku je jasně cílen na nejmladší
diváckou obec?! Že by nebyla vůle s tímto stavem něco dělat? Nebo by
bez sponzoringu Večerníček - po více než čtyřiceti letech - skončil?
Nemluvě o tom, že Česká televize nabízí sponzoring pořadu (viz ukázka
části materiálu) opravdu zajímavou formulací: „Každodenní podvečerní
pohádka na dobrou noc pro nejmenší diváky, na kterou se rádi podívají i
dospěláci.“ Že by tedy šlo primárně o pořad pro dospělé, kde se s dětmi
málem nesetkáme? Těžko říci. V každém případě jde o lukrativní čas, o
začátek doby zvané „prime time“...
Psáno
pro M-Journal.cz.
|