Ondřej Sedláček (alias Dřej)

Co je čí?

Sice máme březen a dalo by se psát o tom, jak za kamna vlezem a nějakou dobu tam ještě budem, ale nedá mi to, abych za sebe neřekl něco málo k věci, která se týká všech. A to bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělání či profese.
Každý z nás si někdy pouští hudbu z CD, dívá se na film, který má na DVD, popřípadě projíždí „ve volných chvílích“ v práci videa na internetu. Na tom by jistě nebylo nic špatného, kdyby šlo o vždy jen o „řádně“ nabyté médium. Tím řádně myslím třeba to, že zajdu do obchodu, koupím si hudbu na CD a doma nebo v autě si ji pak pustím. Za opak považuji to, že někdo si CD koupí, všechny písničky v počítači převede do nějakého „obecně stravitelného“ formátu a pak je pověsí někam na internet. Moderně řečeno je „uploadne“ tam, kde je mohou ostatní stáhnout, moderně „sdílet“. Samozřejmě bezplatně, v libovolném množství, pro libovolné účely. Tím místem, kam jde hudbu, filmy nebo cokoliv jiného „uploadnout“, může být třeba server Megaupload.com, který jak známo ze zpráv, nedávno právě kvůli této funkci úřady uzavřely.
Ze zpráv je také známo, že tuto problematiku se chystá řešit jakási mezinárodní smlouva ACTA. A rovněž se již delší čas dozvídáme, že proti této smlouvě brojí mnoho jednotlivců i skupin, mimo jiné třeba Anonymous, což je, cituji z jejich české webové prezentace: „...největší hackerská skupina na světě. Jejich cílem je chránit volný internet. Podílejí se na shazování významných webů v rámci zachování volného internetu...“
Ono by se jistě zdálo, že udržovat internet volný a nechávat každého, nechť se na něm vyjadřuje svobodně, je záslužné. Zcela jistě ano, vezměme v potaz třeba současné totalitní režimy, které jeho provoz ve své zemi zakazují, popřípadě regulují. Jmenovat je jistě nemusím. Ovšem na druhou stranu považme fakt, že všechno není všech a za všechno se musí – nějakou formou – platit. Tedy i já, jakožto „příležitostný“ autor hudby a písňových textů bych byl rád, kdyby mé snažení někdo adekvátně ocenil. Tím nemyslím jen potlesk, který je jistě prvořadý, ale též penězi, o které jde také až v první řadě. Zdá se mi totiž, že si málokdo uvědomuje, že i tak výsostně duchovní, nemateriální věc jako je báseň, píseň nebo videoklip něco stojí. Tedy přesněji převedení nápadu od polétavé múzy na papír a nakonec „vyprodukování“ samotného klipu. I ten papír a tužku si musí tvůrce koupit, i tu kytaru nebo klávesy si musí koupit, i těch mnoho hodin v nahrávacím studiu musí zaplatit. A kde na to vezme, když prodá jen jeden výlisek svého CD, které pak jeho fanoušci budou „sdílet“ v milionech kopií na internetu?

Fejeton pro Listy Prahy 1.