Knížka vyšla 17. listopadu 2009 ke
20. výročí obnovení demokracie
v českých zemích.
Napsali o knize...
Jitka Neradová, spisovatelka:
Předlistopadová
jablka pozvolna zrají. Jakoby nastal čas dozrávání a sklizně. Nebo
alespoň bilancování a hledání odpovědí, k čemuž komparativní jablka
vybízejí. Stejně jako ponoukají k fiktivnímu výletu do minulosti. Jako
by dávala naší zapomínající paměti pokyn, aby odhalila chvilky
komunistického temna, které zmizely pod nánosem křiklavě barevných
zážitků z tržní ekonomiky. Podobných opusů je v současnosti pomálu, i
když se dá v souvislosti s kulatým výročím nějaká srovnávací sonda
očekávat.
Co nám Listopad dal?
Mě
jako první vytanula na mysli svoboda slova, kterou jsem v dětství
nezažila. Už nevím, jak moc mě to trápilo, ale pamatuji si, že
diametrální rozdíl mezi interpretací domácí a školní vedl k určité
schizofrenii. Trochu se obávám, že naše generace s tímto hluboce
zakořeněným návykem malinko bojuje dodnes.
Další
myšlenkový exkurz do téměř panické hrůzy se mi v paměti vynořuje v
souvislosti s StB. Ne, že by mě tehdy pronásledovala, ale proto, že
následky jejího působení jsou v lidech dodnes. Jako nějaké dědictví
režimu. Zděděný majetek ale můžete odmítnout, způsoby uvažování už se
zavrhují podstatně hůře.
Třetí
vzpomínkový veletoč se mi pojí s převlékáním kabátů. Tolik bývalých
soudruhů dnes obléká oranžovou, modrou či zelenou uniformu, že mi nad
tím dvacet let po Listopadu zůstává rozum stát. Že by ta jablka
nepadala daleko od stromu?
Při
čtení Předlistopadových jablek mi došlo, jaké zvláštní detaily si
člověk pamatuje. Zkusila jsem si vybavit vlastní jablka a vyšla mi z
toho podobná úroda jako Ondřejovi. Že by generační zkušenost?
Pravděpodobně. I když s vrstevníky komunistického ražení bych sklízet
jablka nechtěla.
Moje
letitá paměť ale kupodivu nevypouštěla jen negativní vzpomínky alias
jablka nahnilá. Nejspíš proto, že bývalý režim spojuji s mládím a to je
pěkné za každého režimu. Moje babička vzpomínala na hezké dni v
Protektorátu. A řekl by dnes někdo, že za války bylo hezky?
Není
vyloučeno, že při sklizni člověk narazí na trpké kousky či dokonce na
padančata. I méně kvalitní jablka se ale dají zpracovat, tu na mošt, v
lepším případě na jabkovici. Při konzumaci ale už člověk musí
myslet na následky – ať už lehčího charakteru toaletního nebo drsné
kocoviny. A pak, po alkoholu často přichází paměťové okénko. Aby
nenastalo, je třeba věci připomínat. Třeba i Předlistopadovými jablky.
Zdravá, dobře uskladněná odrůda je pro nás hodně důležitá. Přečtěte si
je.
Ondřej Sedláček, autor:
Vážené
čtenářky, vážení čtenáři,
z řady různých důvodů jsem v listopadu 2007 sepsal následující
vzpomínkový kus. Částečně jde o fabulaci, částečně o autobiografickou
výpověď. A možná právě „generační výpověď“ je správný termín pro to,
jak následující text brát.
V letošním roce jsem se rozhodl svou „výpověď“ doplnit výmluvnými
fotografiemi skvělé (a velmi vstřícné) dokumentaristky paní Iren Stehli
a vydat ji veřejně. Výsledek - vyprávění v rovině textové spojené s
cyklem dokumentů obrazových - nyní držíte v ruce.
Pokud tuto útlou knihu dočtete, k čemuž nemusí nutně dojít, a přesto ji
úplně „nepoberete“, doporučuji doslov, který snad leccos ohledně mých
tvůrčích pohnutek objasní.
Bude-li se vám kniha líbit a osloví-li vás, budu rád. Myslím, že
autentických projevů na toto téma je z řad mých vrstevníků zatím
nemnoho. A stejně tak ocením případnou „zpětnou vazbu“. I když měnit
text ani sebe nehodlám…
S přáním
zajímavého počtení
Autor
(* 1975)
Vydalo: Nakladatelství JALNA,
listopad 2009. www.jalna.cz
Fotografie:
Iren
Stehli
Počet
stran: 40
Vazba: V2a - slepá lepená brožura s
přebalem
Formát: 205 x 145
Poznámka: Klubové
vydání, číslované
ISBN 978-80-86396-48-4
Knihu lze
objednat třeba zde:
http://www.kosmas.cz/knihy/150924/predlistopadova-jablka |
|
Přečíst
si můžete i jiné moje knihy
nebo
nebo
nebo
nebo
nebo
nebo
|
