Divadlo, scénáře, knihy

Sousedka: Ťuky, ťuky, je tu někdo? Paní sousedko? Amálie!
Přichází pošťačka a bez váhání vchází na jeviště za sousedkou.
Pošťačka: Dobrý den, paní Straková. Amálie tu není?
Sousedka: Asi je vevnitř. Počkáme na ní.
Pošťačka: Tak si sednem, ne. Hned si sedá.
Sousedka: Má tu děti.
Pošťačka: To je krásné. Děti, rodina. Když je člověk sám…
Sousedka: Vy naděláte, Viktorko. Taková mladá, krev a mlíko. Co si stěžujete.
Pošťačka: Jak si mám v týhle díře někoho najít?
Sousedka: V jaký díře? Já tu bydlím od narození a ještě jsem si nevšimla, že by to tu byla díra.
Pošťačka: Jeďte se podívat přes kopec, paní Straková. Ať víte, jak vypadá svět.
Sousedka: Vy jste ale huba nevymáchaná, Viktorko. Mně, ubohý vdově s dcerou na krku se posmívat. Vy si snad myslíte, že jsem nikam paty nevytáhla? I v Praze jsem byla. Už několikrát! A jednou taky v Brně. Ještě s Josefem. Měl tam školení.
Pošťačka: Váš manžel se v něčem školil? Myslela jsem, že dělal na dráze.
Sousedka: Dělal na dráze. Dotáhl to až na přednostu stanice. A právě proto se musel školit.
Pošťačka: Prej tu pak zvedal šraňky, než se definitivně u... Teda než se mu ta nemoc...
Sousedka: To vám někdo nakukal, že se můj manžel upil. Taky se řiká, že se užral. Ale ani jedno není pravda. Byl zlatej, můj Josef.
Pošťačka: Říkaj se i jiný věci…
Sousedka: Tohle já poslouchat nebudu. Nikdy se to neprokázalo. A už je to stejně pryč.
Sousedka se pootočí zády k pošťačce.
Pošťačka: Možná, že by to někoho zase dneska zajímalo.
Sousedka: Koho jako?
Pošťačka: Znám jednoho fešáka.
Sousedka: Otočí se zpět. Jste listonoška, tak se starejte o svý dopisy! Otočí se od ní.
A pak se obrátí zase zpět. A koho vlastně myslíte?
Pošťačka: Já se starám o svý dopisy, a proto naprosto přesně vím, že je tu teď novej strážmistr. Nějakej Hrdina.
Sousedka: Poslal vám snad ten fešnej hrdina pohled, že tu bude dělat novýho policajta?
Pošťačka: Přímo pohled mi neposlal, ale v dopise na radnici stálo, že je tu dočasně nasazenej za toho páprdu, co šel do důchodu.
Sousedka: Vy čtete dopisy?
Pošťačka: A vy ne?
Sousedka: Já taky, když mi nějakej přijde.
Pošťačka: Já všechny, co se mi dostanou do ruky.
Sousedka: A to mi povězte, jak je pak zavíráte, aby to nikdo nepoznal?
Pošťačka: To je poštovní tajemství.
Sousedka: Aha. Tak si to nechte. Já pošťačku stejně dělat nebudu...